V Londýně se objevil nejdražší mazlíček na světě.

Nenechme se zmást, že jde o leopardí mládě, což by tomu mohly nasvědčovat leopardí skvrny s pruhy tygřími, poněvadž tohle je jen největší a nejexotičtější domácí kočka. Nese jméno Ashera a velikostně by se mohla měřit s menším psem.

Britský podnikatel Simon Brodie už nabízí prodej koťat s devítiměsíční čekací lhůtou. Tato kráska přijde na 12 tis. dolarů, což je v přepočtu 463 tis. korun českých.

Původ tohoto plemene bychom mohli hledat jedině v americké laboratoři, kde jej tým genetiků získal zkřížením afrického servala, kočky bengálské a kočky domácí. Simon Brodie si tuto domácí kočičku nechal vyšlechtit na zakázku. Nyní Ashera dosáhla velikosti 120 cm do výšky, váží 14 kg a žije 25 let.

Kupodivu není vůbec náročná na stravu, jelikož se spokojí s kočičím žrádlem, které je dostupné v každém supermarketu. Není vůbec náročná, je velmi přizpůsobivá a má ráda děti. Její jedinečnost podtrhuje krása vytvořená na základě speciálního receptu.

[View with PicLens]

Plemeno kočky Sokoke se zatím do podvědomí nedostalo, což dokazuje počet chovatelů, kteří by se vešli do první desítky. I přesto si pomalu svou oblíbenost ve světě budují. Nejen z důvodu jejich krásy, ale především díky své povaze.

S původem tohoto plemene bychom museli zabrousit až do africké Keni, kde jej můžeme pozorovat ve větším množství. V Evropě bychom hledali marně, jelikož zde bychom našli jen pár chovatelů. Nejvíce z nich je v Dánsku. Až roku 1990 byla do Evropy dovezena první kočka, tudíž mělo plemeno Sokoke zatím příliš málo času na to, se dostat do podvědomí.

Řadí se mezi divoká plemena a vyznačují se povahovými rysy, které se od domácích mazlíčků liší.  I přes své divoké rysy se dokáže v rodině a domácnosti dobře přizpůsobit. Vzhledem k tomu, že je tato kočka podobná kočkovité šelmě, tak přirozený pro ní je život ve smečce. Její zvláštností je skutečnost, že se nebojí vody, tak jako ostatní kočky, naopak voda je pro ní přítelem.

Sokoke je hodně podobná tygrovi, její stavba těla je svalnatá a malé či střední velikosti. Úzká hlava je podlouhlá a olemovaná kresbou a oči jsou mandlovitého tvaru. Její srst zdobí nádherná výrazná kresba často doplněna velkými obrazci. Typická barva je hnědočerná.

[View with PicLens]

Plemeno britské kočky Blue Templ vzniklo v Anglii na přelomu 19. a 20. století křížením domácích koček s perskými. Cílem bylo získat plemeno krátkosrsté a mohutné.

V Evropě kočky šlechtěné podobným způsobem byly zařazeny pod označení evropské krátkosrsté kočky. Až později tyto kočky byly uznány standardem jako plemeno britské krátkosrsté.

Toto plemeno se vyznačuje velkou, až silně svalnatou stavbou těla podtrhujícím širokým hrudníkem a hřbet s plecemi jsou dobře osvaleny. Krátké a zavalité končetiny jsou zakončeny silnými, kulatými tlapkami. Ocas je krátký zakončen do zakulacené špičky. Kulatá hlava a též masivní a pod ní široká lebka se silnou bradou. Nos je typicky široký, rovný a lehce prohnutý. Uši krátké a oči velké, kulaté, široce otevřené jsou v barvách oranžové, měděné i zelené. Krk můžeme pozorovat silný a krátký. Jak už název plemene napovídá, tak srst je krátká. Je hustá a s dobře vyvinutou podsadou. Kočka Blue Templ je typická pro svůj harmonický a krásný vzhled.

[View with PicLens]

Historii tohoto plemene můžeme pozorovat už 3500 let zpátky, kdy jejich sošky byly nalezeny v Thébách 1850 – 1650 př. n. l. Předky nalezneme ve starém Egyptě. Dnes je Mau nejrozšířejnějším plemenem severovýchodní Afriky. Chov začal roku 1953 ruskou chovatelkou, kněžnou a o tři roky později se rozšiřuje do USA. Do Velké Británie byly Mau dovezeny přímo z Egypta, a to roku 1978. Roku 1977 je plemeno uznáno. Mau znamená v egyptštině kočka, proto název egyptská kočka.

Mau se řadí mezi aktivní a vskutku obratné kočky, které vyžadují pohyb na procházku nebo po zahradě. Inteligenci doplňuje bystrost a výborná pamět, tudíž se snadno učí. Samota není pro ní dobrá, jelikož má ráda společnost. Upíná se většinou na jednu osobu a k cizím lidem projevuje nedůvěru. Nepřijímá dobře změny. Je ráda středem pozornosti a jiné kočky snáší dobře.

Váhově dosahuje 2,5 – 5 kg. Typickým znakem je tečkovaná kresba. Není náročná ne péči, jen je potřeba ji občas vyšesat, ale za to pravidelně čistit uši. Drápky stříhat dle potřeby. Její aktivní povahu je potřeba vybít kdekoliv venku.

[View with PicLens]

Historie tohoto plemene sahá do 50. let 20. století a původ do Velké Británie a USA. Britští chovatelé vyšlechtili hnědou siamskou kočku, které dali název dle známého kubanského doutníku, havana, ale registrace byla pod názvem kaštanově hnědá orientální. Až roku 1959 bylo plemeno Havana brown uznáno za samostatné. Jejím původem jsou ruské modré a čokoládové siamské kočky.

Povahově je vskutku velmi společenská, kde si neustále vyžaduje pozornost rodiny. Proto je dobré při nedostatku času pořídit ji nějakou kamarádku. Nenechejme se zmást jejím elegantním a půvabným vzhledem, jelikož je fyzicky zdatná, neobyčejně mrštná, výborně šplhá a její oblíbenou činností je hra na schovávanou nebo překvapit rodinné příslušníky skokem z nábytku. Ráda a často se mazlí a blízcí jí jsou děti i psi.

Její váha se pohybuje mezi 2,5 – 4,5 kg. Péče o Havanskou kočku není vůbec náročná, kdy jí postačí kartáčovat jednou týdně. Lesklost její srsti podtrhne otření semišovým hadrem. Až jedině v krajní nutnosti je možné stříhat drápy.

[View with PicLens]

O původu tohoto plemene se vedou spekulace, které míří do Španělska, ale pravdou je, že Manská kočka pochází z izolovaného ostrova Man, které umožnilo rozvoj mutací dominantního genu. Historie sahá do roku 1820 a koncem 19. století je objevena chovateli, kdy roku 1901 vzniká v Británii klub chovatelů.V roce 1933 pozorujeme výskyt i v USA, kde zároveň stoupá i zájem o tuto bezocasou kočku. Ze strachu z vyhynutí byla roku 1960 založena vládní chovná stanice pro rozvoj tohoto plemene.

V její povaze je hravost, věrnost a dobrá učenlivost. Má ráda společnost své rodiny, samota jí nesvědčí. Je vášnivým lovcem myší a velmi dobrým lezcem. Váhově se pohybuje mezi 2,5 – 5,5 kg.

U Manské kočky není potřeba vynakládat nějakou zvláštní péči, ale zajisté je potřeba občas prokartáčovat její hustou srst a uspokojit její vášeň k loveckým hrátkám, a to nějakým pravidelným pobytem venku.

Zvláštností u tohoto plemene je to, že její chůze nemusí být jen normální, ale pohybuje se hopkáním jako králík.

[View with PicLens]

Toto plemeno Turecká angora se řadí mezi přírodní nejstarší na světě a původem pochází pravděpodobně z Kavkazu, kde ji narostla dlouhá srst, která ji v tomto místě chránila před mrazem. Do Turecka byly dovezeny v 10. století a odtud pochází jejich jméno Ankara, odvozené od hlavního města, kterému se ve středověku říkalo Angora. V Evropě pozorujeme první výskyt v 16. století a roku 1988 bylo uznáno plemenem. V Turecku je dodnes plemenem chráněným.

Povahově je plná lásky a dobře se učí, tudíž není problém ji učit stále něco nového. Svou aristokratickou vlastnost projevuje tím, že si jí musí být všímáno více než ostatních mazlíčků. Má ráda společnost lidí i zvířat a nevyjímaje je tomu i u dětí, když se k ní nechovají hrubě. Ráda se předvádí a nesnáší hluk i světla v cizím prostředí. Je časově náročná, jelikož vyžaduje blízkost člověka.

Její štíhlé tělo je jemnost snoubená s elegancí, ale i svalnatostí a pohyby pružné a měkké. Váhou se pohybuje mezi 2,5 – 5 kg. Její srst se nezacuchává, ale i přesto je potřeba ji min. 2x týdně kartáčovat. V zimě vyžaduje čaatější péči. Její oblibu ve šplhání po vyvýšených místech je dobré uspokojit.

[View with PicLens]

Balinéská kočka, jak už sám název napovídá, pochází z ostrova Bali. V druhé polovině minulého století toto plemeno vziká, a to ve Spojených státech. Z počátku se netěšili velké oblibě, ale postupem času získali zájem, kdy se do roku 1970 Balinéská kočka stala uznávanou mezi chovatelskými organizacemi a dnes je chována po celém světě.

Balinéskou kočku řadíme mezi kočky temperamentní, které jsou velmi hravé a zbožňují pohyb. Nesnáší samotu, proto je potřeba být stále s nimi v kontaktu. S ostatními plemeny se moc v lásce nemají. Svou pozornost vyžadují hlasitým upozorněním, kde projevují svůj silný a melodický hlas. Říka se o nich, že jsou upovídané. Jsou oddanými společníky.

Balinéská kočka je středně velké stavby těla, jejíž váha se pohybuje mezi 2,5 – 5 kg. Jsou podobné siamským kočkám. Její srst je dlouhá po celém tělě a barva je základní modrá s liliovými, čokoládovými a jinými značkami. Její srst na údržbu náročná není, jelikož se necuchá, tudíž se snadno udržuje. Chov vyžaduje větší pozornost díky čistokrevnosti tohoto plemene.

[View with PicLens]

Historii tohoto plemene můžeme pozorovat ve Francii počátkem 20. století, kdy byla zkřížena dvoubarevná dlouhosrstá kočka s kočkou siamskou. Dnes jej řadíme mezi plemena středně-dlouhosrstá.

Tato kočka se velmi hodí k dětem díky její trpělivosti a dobré snášenlivosti. Vyznačuje se svou inteligencí a vynalézavostí. Její předností je dobrá schopnost pozorovat, kdy se může naučit třeba i otvírat dveře. Jejich citlivost se propojuje i s vycítěním nálady u svých blízkých. Jsou velmi přizpůsobivé a nesnáší samotu. Vyžadují pozornost, jelikož jsou pevně vázané na člověka.

Dosahují hmotnosti 2,5 – 4,5 kg. Kožich hedvábný na dotek není příliš hustý, jako u koček perských. Dospělosti dosahuje ve svých čtyřech letech. Barva očí je zásadně modrá. O její srst je nutné se starat pravidelným pročesáváním, což je cca dvakrát týdně. Větší pozornost vyžaduje při přechodu na srst letní, nebo před výstavou. Birma trpí jen na kožní nemoci a nervové poruchy.

[View with PicLens]

Toto plemeno patří mezi starší plemeno a naskýtají se dvě verze jeho vzniku. Jedna je ta, že byly dovezeny roku 1000 do Norska a druhá tvrdí, že v 16. století se do Skandinávie dostaly vyvinuté z angorských koček. Roku 1912 je norská kočka uznána a v 70. – 80. letech je rozšířena do celého světa.

Povahově je vřelým společníkem v rodině, ale k cizím projevuje chladnější přístup. Její klidnost, trpělivost a vyrovnanost doplňuje plachost a samotářskost. Typické je pro ní samostatnost, nezávislost, odvaha a neohroženost. Je potřeba ji dopřát chvíle svobody. Již po tisíci letech jsou stále výbornými lovkyněmi. Vzhledem k jejich nucené přizpůsobivosti v drsných skandinávských podmínkách jim zbyli silné drápy. Jejich hustá srst jim dovoluje vydržet i v extrémních teplotách v rozmezí +30°C až – 40°C. Dosahují hmotnosti 3-9 kg.

Norská kočka potřebuje velký výběh a prostor kde může vybít svou energii, tudíž je pro ní nejlepší rodina se zahradou. Srst je nutné 1-2 týdně kartáčovat, v době línájí je potřeba zvýšit pozornost její srsti. Není vhodné ji před výstavou koupat, jelikož by se narušila její nesmáčivost.

[View with PicLens]