Manská kočka (Manská bezocasá kočka)
O původu tohoto plemene se vedou spekulace, které míří do Španělska, ale pravdou je, že Manská kočka pochází z izolovaného ostrova Man, které umožnilo rozvoj mutací dominantního genu. Historie sahá do roku 1820 a koncem 19. století je objevena chovateli, kdy roku 1901 vzniká v Británii klub chovatelů.V roce 1933 pozorujeme výskyt i v USA, kde zároveň stoupá i zájem o tuto bezocasou kočku. Ze strachu z vyhynutí byla roku 1960 založena vládní chovná stanice pro rozvoj tohoto plemene.
Turecká angora
Toto plemeno Turecká angora se řadí mezi přírodní nejstarší na světě a původem pochází pravděpodobně z Kavkazu, kde ji narostla dlouhá srst, která ji v tomto místě chránila před mrazem. Do Turecka byly dovezeny v 10. století a odtud pochází jejich jméno Ankara, odvozené od hlavního města, kterému se ve středověku říkalo Angora. V Evropě pozorujeme první výskyt v 16. století a roku 1988 bylo uznáno plemenem. V Turecku je dodnes plemenem chráněným.
Balinéská kočka
Balinéská kočka, jak už sám název napovídá, pochází z ostrova Bali. V druhé polovině minulého století toto plemeno vziká, a to ve Spojených státech. Z počátku se netěšili velké oblibě, ale postupem času získali zájem, kdy se do roku 1970 Balinéská kočka stala uznávanou mezi chovatelskými organizacemi a dnes je chována po celém světě.
Birma
Historii tohoto plemene můžeme pozorovat ve Francii počátkem 20. století, kdy byla zkřížena dvoubarevná dlouhosrstá kočka s kočkou siamskou. Dnes jej řadíme mezi plemena středně-dlouhosrstá.
Norská lesní kočka
Toto plemeno patří mezi starší plemeno a naskýtají se dvě verze jeho vzniku. Jedna je ta, že byly dovezeny roku 1000 do Norska a druhá tvrdí, že v 16. století se do Skandinávie dostaly vyvinuté z angorských koček. Roku 1912 je norská kočka uznána a v 70. – 80. letech je rozšířena do celého světa.
Mainská kočka
Mainské kočky byly dovezeny kolonizátory do Ameriky a do státu Maine. Jejich původci jsou kočky britské, skandinávské a ruské. První uznání přišlo roku 1861, ale v počátcích 20. století zájem o toto plemeno klesl. U amerických zemědělců, ale zájem trval dál, a tak jim vděčíme za zachování tohoto druhu. V polovině 20. století zájem opět vzrostl a roku 1967 byl vytvořen nový standart, který byl uznán roku 1983.
Donský sphynx
Toto plemeno se řadí mezi plemena bezsrstá, nebo-li ,,nahá” a její výskyt se datuje od roku 1900 v období aztécké kultury. Vzhledem k tomu, že nebyly oblíbené, tak vyhynuli, ale roku 1966 se v jedné rodině kočce domácí narodilo koťátko zcela holé. I v Kandě o pár let později můžeme výskyt tohoto plemene pozorovat, kde chovatelé si ho oblíbili a opět se rozrostl jejich chov, kde zároveň vznikl název Sphynx.
Habešská kočka
Jedno z nejstarších přírodních plemen je Habešská kočka, která patří ke kočkám krátkosrstým. Její původ pochází z Etiopie, dříve nazývána Habeš, což nám napovídá, kde vznikl název plemene. V 60. letech 19. století byla odtud vyvážena do Velké Británie a roku 1882 je plemeno uznáno. S dnešní podobou nemělo plemeno ale zdaleko moc společného. Dnešní podoba mohla vzniknout náhodným pářením, nebo snahou o vytvoření koček, známých z egyptských hrobek a nástěných maleb, vyobrazující egyptskou bohyni Bast a jiné kočičí Bohy.
Ruská modrá kočka
Toto plemeno pochází z okolí přístavu Archengelsk, který je vzdálen 200 km od severního polárního kruhu, což vysvětluje u tohoto plemena velmi hustý kožich. V 19. století se toto plemeno rozšiřuje do Velké Británie, kam je dovezeno společně s námořníky. Poprvé je vystavena a hodnocena na výstavě modrých krátkosrstých koček roku 1880 v Anglii. V tomto oddobí nese různá jména archangleská, španělská a modrá či maltézská. Roku 1900 vypukl cílený chov spojením dvou koťat jménem Yuly a Bayarda a roku 1939 už ruskou modrou kočku můžeme považovat za standartní oficiální plemeno. Ale standart v USA se odlišuje od standartu Anglie.
Britská kočka
Kořeny plemene britské kočky sahají do 19. století, kde si britové ze selských, pouličních a domácích koček začali šlechtit svou národní rasu. V tomto období byly v oblibě spíše dlouhosrté kočky, zlom přichází roku 1901, kdy byl založen klub koček krátkosrstých. Samostatný standart plemene byl vypracován roku 1981, kdy veškerým křížením byly odděleny britské kočky od evropských. V 50. letech 20. st. byl zaznamenán téměř výhyn tohoto plemene, avšak chovatelé pomocí dovozu z Irska a ze zemí Britského společenství chov opět obnovili.









